Férově sdílené město představuje proklamovaný cíl každé metropole. Součástí těchto snah je i implementace tzv „gender mainstreamingu”, jehož cílem není nic jiného, než spravedlivá distribuce možnosti užívat veřejný prostor všemi obyvateli a obyvatelkami města. Vytvoříme-li pomyslný katalog lidí využívajících veřejný prostor, zjistíme, že musíme nabídnout město dětem, rodičům s dětmi, lidem s omezenou schopností pohybu a orientace, mladistvým, seniorům a seniorkám, stejně jako ekonomicky aktivním lidem, kterým slouží nyní.
Zohledňování odlišných potřeb žen a mužů vychází z jejich rozdílných městských zkušeností. Cílem je, aby všeobecná rovnost a „spravedlnost” veřejného prostoru byla součástí plánování těchto míst a zdroje města a obcí byly stejně dosažitelné všem. U veřejného prostoru mluvíme konkrétně o dostupnosti, bezbariérovosti, bezpečnosti, strategickém umístění atp. Zatímco ženy častěji využívají módů udržitelné dopravy a za den vykonají více kratší cest, muži používají spíše osobní automobilovou dopravu a za den většinou vykonají dvě delší cesty. Je tedy zřejmé, že rozhodnutí o investicích do dopravních infrastruktur ovlivňují i rovnost lidí ve veřejném prostoru. Do této distribuce pak řadíme i negativní externality investic – produkci a spotřebu oxidu uhličitého, znečištění ovzduší a dopady na veřejné zdraví všech (a tedy i dopad na veřejné finance). Rovnost žen a mužů všeho věku by tak měla být zahrnuta do všech strategických a plánovacích dokumentů a stát se běžným kritériem posuzování. Nedílnou součástí jsou také inkluzivní rozhodovací a participativní procesy. Urbanisty a urbanistky totiž některé věci zkrátka nenapadnou, protože zkušenost s životní perspektivou různých skupin lidí nemají.
Příkladů a možností je celá řada – i zdánlivá maličkost, jako je odklízení sněhu ve městech, hraje významnou roli pro dosažení rovnosti žen a mužů (doporučujeme animované video – Sustainable Gender Equality – a film about gender mainstreaming in practice). Pozitivní dopady se pojí i s používáním genderově citlivého jazyka, využíváním nestereotypních piktogramů, výstavbě širokých chodníků, kde se mohou pohodlně pohybovat rodiče s kočárkem či lidé na invalidním vozíku, bezbariérovost veřejné dopravy, osvětlené podchody nebo vyhovující mobiliář v parcích – zkrátka vše, co městům jako je Vídeň dnes závidíme.
Odkazy:
AutoMatí video o Rovnosti v dopravě a veřejném prostoru
Jak vypadá město navržené ženou?
Průzkum Ministerstva dopravy sledující rozdíly v dopravním chování mužů a žen
O tématu i nevážně
“Autům patří ulice, dětem zase hřiště, tohleto si pamatuj pro dnes i pro příště.”
